Výprava Ostřížů a Tučňáků na Adama

O víkendu 16. – 18. září se skauti z družin Ostřížů a Tučňáků vydali na výpravu na Adama.

Sobota

Sešli jsme se v 7:20 na autobusovém nádraží v Lanškrouně. Odtud jsme jeli na vlakové nádraží do Verměřovic. Než dojel vlak, tak jsme hráli pár her. Konečně přijel. Nasedli jsme a jeli jsme někam (kam, to už si nepamatuju). Rozdělili jsme se na skupiny podle celoroční hry (já, Béďa, Péťa). Museli jsme vyluštit tři šifry a dozvěděli jsme se z ní, že se sejdeme na vrcholu Adam a že nesmíme jít přes vojenský prostor. Tam jsme se potkali. Jasně, že my zase první od konce . Cestou Béďa zjistil, jak kope ohradník pro krávy. Prý to moc „nebolelo“. Odtud jsme šli společně. Prošli jsme kolem mnoha bunkrů, na kterých bylo napsáno: „vojenský prostor, vstup zakázán“. I když tam bylo otevřeno, nebo díra jak Brno, Kuba nám tam zakázal jít. Asi u posledních tří bunkrů jsme vlezli dovnitř. Nakonec jsme došli do hospody U Rampušáka. Půl hodiny před koncem otevírací doby a dali jsme si tam každý dva hovězí vývary. Já s Marťou jsme si tam dali hodně pepře, a „trochu víc“ to pálilo a málem jsme to nesnědli. Až přestalo vytrvale mrholit, tak jsme šli pod stromy a vyřešili jsme a pak srovnávali dobré a špatné věty. Jednalo se o potopení tankeru u Řecka, který vylil spoustu ropy na vodní hladinu a zabil spoustu živočichů. Dále jsme šli za neustálého mrholení k pašerácké lávce a k Zemské bráně. Pokračovali jsme dál a dívali se na další bunkry. Povídali jsme si také o hurikánu v USA, který udělal hodně škod. Ušli jsme asi dalších 10 km, když jsme došli k domu Matějových příbuzných. Jeho strejda nám poradil místo na stanování a na rozdělání ohně. Pak nám také půjčil sekeru, rýč a hobliny. Postavili jsme stany a dali jsme si do nich karimatky a spacáky. Také svoje nejdůležitější věci. Opekli jsme si párky a šli jsme k dědovi Matěje na čaj. Když jsme se vrátili, tak jsme procházeli stanoviště a četli jsme si texty na zamyšlení. Potom jsme šli „spát“.

Neděle

V 6:25 jsme se já, Béďa a Marťa probudili. Začali jsme provozovat trapnou melodii, kterou má Kuba jako budík. V 8:20 jsme začali vstávat a chystat se na mši. Taky jsme si uklízeli spacáky, karimatky a všechny věci do krosen. Dali jsme si buchtu na snídani. Jako vždy, já jsem na snídani vždycky připraven, protože jsem buchtu neupekl, ale měl jsem s sebou rohlík se salámem. Po snídani jsme vymysleli názvy všech tří stanů. První stan byl Stan lenochů (spáčů). V něm byl Matěj, Kuba Patočka a Vojta Horák. Druhý byl Stan provozující trapnou melodii – Kuba Gregora, Péťa a Honzík Indra. A třetí stan jsme byli my, Stan trapných melodií. Já, Béďa a Marťa. My jsme jako vždy nejlepší. Béďa a Marťa pořád prohlašovali, že se mnou do stanu už nikdy nepůjdou, protože jsem pořád dělal kraviny, i když na tom byli úplně stejně jako já. Vzali jsme si na záda krosny + já, Béďa a Marťa o stan těžší. „Nevím proč“. Vyrazili jsme na mši. Cestou jsme zásluhou Kuby „trochu“ zabloudili. Ale nakonec jsme deset minut po začátku mše došli na místo. Mše trvala 1 hodinu, 6 minut a 1 sekundu. Potom jsme vyrazili na cestu. Došli jsme k třistaleté lípě, která má obvod 9 metrů. Díky lezení na ni jsme nestihli autobus a Kuba s Matějem volali svým taťkům, ať pro náš přijedou. Mezitím jsme si řekli, jak se nám líbila výprava, co se nám nelíbilo a co jsme si z ní odnesli. Když přijeli, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Dojeli jsme do Lanškrouna a chvíli jsem šel s Béďou.
Výprava se mi moc LÍBILA!

Vojta Skalický