Cesta tam a zase zpátky aneb R&R na cestě do neznáma

Potěšeni vysokou účastí 6 lidí z oddílu 1. chlapeckého a 1. dívčího oddílu, sešli jsme se u klubovny v pátek večer dost brzy na to, abychom stihli vyjít na cestu včas, ale nakonec jsme zůstali přes noc u klubovny. Mezi tyto odvážlivce jsem se řadila já (Marťa), Kuli, Zoubek, Ondra, Majkl a Soptík. Vedoucí pro tuto akci se stali Poppy, Starosta a Hlína. Na večerní opékání se k nám připojili i Brumla, Jedlík, Cíťa.

Příjemný večer u klubovny jsme započali stavbou přístřešků na přespání. Strategicky se to rozdělilo na kluky a holky a obě skupinky si stavěly vlastní přístřešek. Kdo zná zahradu u klubovny, asi si umí představit, jak těžké bylo najít vhodné místo pro stavbu přístřešku. Holky si zvolily tu nejjednodušší variantu, a to roztáhnout plachtu mezi tyče postaveného teepee. Kluci šli kreativnější cestou. Na pohled oba přístřešky vypadaly obyvatelně.

Po stavbě a vybalení věcí na spaní jsme přešli k opékání přinesených dobrot. Každý si měl donést jídlo z domu, ale i tak Starosta jel do obchodu a ještě něco koupil. Celý večer nás provázela Poppy s kytarou a písničkami. Noc byla dlouhá a spát se šlo pozdě. V noci byla zima a u klubovny se nespalo nejlépe kvůli projíždějícím autům na silnici za námi.

Ráno jsme se probudili do chladného rána, ale za to k dobré snídani, a s ještě lepším budíčkem připraveným od Poppy. Abychom se ráno rozcvičili, zahráli jsme si běhací piškvorky holky proti klukům. S nelehkým srdcem musím přiznat prohru 2:3 pro holky. Po snídani jsme se vydali bez batohů a mobilů jen s penězi do nedalekého Kauflandu nakoupit si jídlo na celý víkend.

Po návratu s nákupem v rukách jsme u klubovny byli zděšeni. Najednou jsme se rozhlédli kolem sebe a nikde nikdo a hlavně nebyly nikde naše věci. Ejhle, na zemi u dřevníku byly dvě láhve s pitím, dopis, knížka a hromada obálek s nápisem „případ nouze“. Po chvíli jsme prozřeli v uvědomění, že to jsou v obálkách naše mobily a že se máme vydat na Kopretinovou louku. Kam máme jít, jsme poznali z dopisu, kde byla napsaná latinsky sedmikráska chudobka a v závorce něco podobného. Po prolistování knihy jsme zjistili, že neobsahuje kopretinu, ale jen sedmikrásku. Z toho jsme usoudili, že naším cílem je tábořiště Kopretinová louka, kde byl sraz ve 14:00.

Po příchodu na tábořiště jsme chvíli čekali na vedoucí. Když se objevili, nemile nás překvapili. To, co jsme si naplánovali na večeři, nám totiž uvařili už k obědu. Na naší večeři, co jsme sice měli už k obědu, jsme si všichni pochutnali. Následovalo další zjištění – v naší cestě pokračujeme dál. A ještě před pokračováním v cestě jsme si s Poppy zahráli decentně agresivní hru, kterou jsme si užili.

V cestě dál jsme pokračovali přes Strážnou na Cukrovou boudu. Po cestě na Cukrovou boudu jsme u pomníku bohužel našli Starostu a s ním i batoh Ondry, ve kterém se nacházelo jídlo a menší nemilé překvapení. Tím překvapením byla rozdělaná Pepsi Cola a byl v ní ,,oslepující jed“. Bez uvědomění všech okolností Ondra Pepsi Colu vypil sám a na celý zbytek cesty k Cukrové boudě oslepl. Cesta s Ondrou, který neviděl, byla velice záživná a člověk by občas řekl, že Ondra není úplně normální a že má nějakou poruchu, ale není tomu tak, Ondra byl jenom lehce dezorientovaný a pletl si strany. U Cukrové boudy jsme se nasvačili a byla možnost si vyzkoušet střelbu na kýbl křupek z airsoftky. Pro tuto činnost byl větší zájem z řad kluků. Naše cesta tu bohužel neskončila.

Museli jsme se vydat dál po červené stezce až do Hoštejnu, kde jsme navštívili památník postavení železnice a také navštívili místní obyvatele – kozy. U památníků nám vedoucí oznámili, že už dál nepůjdeme jen si najdeme lepší místo ke spánku. Proto jsem sešli zpět dolů, kde Poppy měla báječný nápad, že musíme projít řekou tam a zpět. No a co se nestalo – jediný, kdo se nedobrovolně vykoupal, byl Starosta, a pak se k němu dobrovolně přidal také Ondra.

S věcmi jsme se dopravili na místo, kde byly lehké dohady o tom, jestli to je dobré místo. Nakonec zvítězila myšlenka holek spát dole u vody, kde byl rovný plac. Rychle se setmělo, ale naštěstí jsme stihli rozdělat oheň a postavit přístřešky. K večeři byl tedy náš studený oběd, čaj a polévka z pytlíku.

Na večer se tvář Poppy proměnila ve vážnější a začala s otázkami, které byly hodně na zamyšlení. Otázky byly například jak vnímáme Rovering a co si pod tím představujeme. Z toho vyplynulo, že sice ještě v dobu psaní zápisu není rozhodnuto, ale tímto večerem vznikl naše nová roverská družina nebo se staneme novými členy skoro zaniklé roverské družiny Arriwa. A tím večer skončil.

Ráno jsme se už jenom nasnídali a se spěchem jsme se vydali na vlak, kterým jsme se dostali do Rudoltic v Čechách. Odtud už jsme se do Lanškrouna vydali pěšky. Za cedulí Lanškroun jsme se rozloučili. Všem zúčastněným děkujeme za krásný víkend a hlavně vedoucím za skvěle připravenou akce.