DLONNní výprava

Úterní svátek Cyrila a Metoděje jsme oslavili po svém. V klubovně jsme testovali hranice svých chutí a objem svých žaludků samými pochoutkami. Aby nám slehlo, zašli jsme si zaplavat pod noční hvězdnou oblohu na rybník. V rámci skvělé nálady jsme si zazpívali a zahráli oblíbené hry. Spát jsme šli až nad ránem a vstávali brzy.
Vyrazili jsme směr Choceň. Mají tam hezký park a naučné stezky, leč nemohli jsme se zdržovat a museli vyrazit podél Tiché Orlice směrem k Brandýsu. Byl opravdu krásný den a potkali jsme spoustu cyklistů a všemožných turistů. Zchladit rozpálenou hlavu nám pomohla kopečková zmrzlina. Vystoupali jsme na zříceninu hradu, pokochali se a vyfotili, také najedli a pokračovali dál. Nad Rvištěm se nám naskytl opravdu přenádherný výhled na údolí Tiché Orlice, což nás utvrdilo v tom, že sejít z modré bylo dobré. U zvonice ve Rvišti jsme si odpočinuli a dva z nás, ti odvážnější (Dave a já) se vydali na nedaleký kopec Hůrka. Ni vedro, ni nepohodlí cesty, ba ani ohrada s dobytkem nás neodradili od našeho cíle. Úspěšně a hrdě jsme vystoupali. Se zbytkem výpravy jsme se setkali až v Dobré vodě, odkud jsme pokračovali opět po modré. Cesta příjemně ubíhala. Všechny tvrdě vystoupané metry z Klopot jsme zase ztratili při sestupu do Ústí. Po návratu jsme se odměnili návštěvou v pizzerii, takže z toho vyplývá, že kdo nešel s námi, prohloupil. A tak proběhlo naše zakončení příjemné letní výpravy u Tiché Orlice.

Tlampač