Dovoz Betlémského světla do LA očima Daniela

3:10 Vlak do Yumy. Hah, to je jiná pohádka. 7:28 vlak z Lanškrouna do České Třebové, to je náš spoj. V 8:14 dorazí betlémské světlo do ČT a v 8:15 odjíždí. Minuta na předání zboží. Musí to být rychlá akce. Vybavení máme? Máme. Dvě petrolejky a dostatek munice. Chce to silný hadry. Venku je kosa. Všude padá bílej drift, takže vzít i obuv s dobrou podrážkou. Proviant netřeba řešit. Teplej pes na nádru nás nasytí. Spláchnout to můžem černým drijákem z matu. Je čas vyrazit.

Tvář mi sice omrzá, ale tělo je v teple. Dobře jsem se vybavil. Pokud by nezahřál svetr, zahřeje dobrej skutek, jež jedem učinit. Poeta jak blázen, to víš že jo. Vlak se rozhodl dojet včas. Zázraky očividně existují. Zvuk přejezdu je tlumenej tou bílou žbryndou, která dnes vypadá obzvlášť zatraceně hezky. V mašině je klasicky teplo jak ve Vietnamu. Vyjíždíme. Vlak bručí krajinou, která je přikrytá v bílých peřinkách. Ach, to je krása… Anička je vykydlá. Měli s holkama přespávačku v klubovně či co. Obětavá to žena. Tlampač, ten přemýšlí, jestli dát po čuni panu X nebo mně za zmatky okolo odjezdu. Nakonec to zůstalo u slov. Vojta myslí na čerstvé fornety na nádru. To jsou takový ty malý mňamky s různými příchutěmi. A já fotím a kochám se krajinkou jako ten doktor z filmu Vesničko má středisková.

Dojeli jsme na nádr do ČTřebové. Jsou tu různí podivíni, takže tu zapadnem. V hlavním sále čeká mnoho nedočkavců na stejný vlak. Někdo chce urvat místo ve vlaku, někdo oheň. Vojta si dává fornety. Později si koupí a sní i teplýho psa. Jakože párek v rohliku. Hot dog. Chápeš, ne? Tlampač s Aničkou revidují petrolejky. Pokud by selhaly, jak Gabčíkův samopal, tak jsme v pytli. Šikovný ruce a zkušenosti těchto dvou fajnových osob zajistily funkční lampy. Jde se na perón. Po chvilce se objeví světlo. Respektive dvě světla vlaku, který veze světlo. Betlémské.

Mimochodem, milý čtenáři, ty zvědavý bubáku, koukni na fotky v příloze. Když už se s nimi camrám, tak je nezapomeň pořádně omrknout. Jinak tě budu strašit v noci. Fajn, zpět. Vlak přijíždí. Vžchhhchhch. Nahazuje lidi sněhem na nástupišti a pomalu, jako had, se plíží okolo nástupiště. Něco jak bazilišek V Harrym Potterovi dvojce, tajemný komnatě. Jeden z vagonů má otevřené okno a vlaje z něj žlutá vlajka. Má na sobě skautskou lilii, nápis Betlémské světlo a obrázek komety. Tsss. Dvěře se otevírají. Vyskakují pasažéři. Mladí junáci vystupují se světlem a šíří oheň mezi lidmi. Po chvíli se z otevřeného okna ozývá volání, ať rychle naskakují do vlaku. Šup zpět do železný bedny. Vlak odfrčel. Sraz dole v podchodu.

Zpíváme červená se line záře. Potom jednu koledu. Posléze se rozcházíme. V hlavní hale čekáme na spoj domů. Do Lanškrouna. Sekuriťák má plno práce s výběrem fornetek. Chápu. Velký výběr je mnohdy největší zlo. Bacha, pan filozof. Přijel vlak, my nastoupili. Všechno běží rychle. Tak rychle, že skoro nestíhám vnímat co se vlastně děje. Možná podobně jako pan X, který si zapomněl koupit jízdenku nazpátek. Hlavně, že měl buřta. Nervózní, seč hodný, průvodčí dal panu X jízdenku bez přirážky. To je fajn. Fotku petrolejky, fotku našich tváří. Hotovo. Lanškroune nazdar. Vystupujem. Vojta si bere světlo do opatrovnictví. Anička vyráží spinkat dom. My s Tlampačem razíme do města. Koupíme nějaký dárky a dáme chálku. No a příští pátek 23.12., během dopoledne, bude světlo k mání na radnici. Tak si pro něj nezapomeň dojít.

Pěkný svátky a žádný spěchy.

Daniel