Záchrana princezny zakleté v čase (tábor 37. oddílu)

Každoroční dvoutýdenní pobyt v přírodě jsme započaly v neděli 17. července 2022. Po šesti letech jsme se vrátily na tábořiště letohradských skautů do Verměřovic, které je známé pro kuchyň a jídelnu ve stinném údolíčku, vanu v umývárce, v noci bučící tur z nedalekého kravína a zubříky na louce. Ta je obvykle zelená, nebo nažloutlá podle toho, zda se před námi v daný rok už na onom místě tábořilo. No, šťavnatá či sežehlá louka, to je jedno, hlavní je, že na tábořiště statečně a v pořádku dorazilo na cyklistických kolech asi čtyřicet účastnic.

První týden jsme si poprvé nepřizvaly na pomoc hodné maminky kuchařky, ale vedoucí se rozhodly, že tentokrát samy obléknou zástěry a budou se, obklopeni mucholapkami, ohánět vařečkami, cedníky a odměrkami. Z prvotních obav a nejistot se nakonec vyklubala vcelku chutná strava, za niž by se nestyděli ani výherci MasterChefa Junior. Vedoucí, které zrovna nebyly na programu s dětmi, s potěšením pobývaly v prostoru mezi hrnci a poklicemi, pomáhaly vedoucím, které měly daný den kuchtění na starost, probíraly životní události a samozřejmě prováděly odborný dohled nad přípravou stravy.

Na druhý týden už klasicky přijely vařit a smažit Kačaba s Džipinou, které nejen že poctivě využily téměř všechny zásoby potravin nakupené za minulý týden, když jsme hospodařily my, ale taktéž pořídily do oddílu dvě zbrusu nové pánve se zárukou pěti let. Už několik hodin po jejich koupi se tábořištěm linula vůně desítek kusů křehkých lívanců s nutelou.

Ačkoliv právě uplynuvší řádky mohou v mysli nezávislého čtenáře vzbudit dojem, že se ze stravování stalo ústřední téma našeho pobytu ve východočeské divočině mezi poli a lesy, není tomu tak. Celé osazenstvo se totiž naplno ponořilo do celotáborové hry, která se letos odehrávala na motivy filmové pohádky Princezna zakletá v čase. Naším cílem bylo vysvobodit princeznu Elenu z prokletí čarodějnice Murien, kvůli němuž se každé ráno budila do stejného dne. A jelikož i my jsme se s Elenou ocitly v jejím Aspánském království, dělo se to samé i nám.

Součástí celotáborové hry byla i aktivita s názvem „Améliina výzva“ pojmenovaná po alchymistce, kamarádce princezny. Výzva zahrnovala dobrovolné plnění nejrůznějších úkolů. Během několika hodin po spuštění se například zaplnil prostor latrín nejrůznějšími novinami, časopisy a plátky, protože i to bylo součástí výzvy.

Přes celotáborovku jsme ale nezapomněly na činnosti běžně prováděné při pobytu v divočině, jako jsou noční hlídky, táborové ohně, slib, zpěv při tónech kytary, vaření nad otevřeným plamenem nebo likvidace klíšťat a dalšího hmyzího stvoření. Světlušky pak v půlce tábora vyrazily na jednodenní výpravu objevovat okolí a skautky na dvoudenním putování přepadly tábor spřátelených skautů. O několik dní dřív se taky všechny společně vydaly do Ústí nad Orlicí na koupaliště. Bylo však takové vedro, že se do tábořiště vrátily mnohem více strhané a zpocené, než když z něj odcházely.

Velmi oblíbenou se během tábora stala zejména mezi nejmladšími účastnicemi hra rozdupka, vedoucí pak ve volném čase ocenily pobyt v hamakách. A v půlce tábora jsme ve Verměřovicích přivítali rodiče, sourozence a další příbuzné, kteří nás přijeli navštívit a opéct si s námi nějakou tu uzeninu. O několik dní později nás také kluci z 31. oddílu poctili svou návštěvou.

Co se týče přírodních podmínek, ty nám byly díky Bohu velice nakloněné. Během tábora jsme měly povětšinou krásné slunné počasí, ve vedrech jsme měly stín, kde jsme mohly spočinout a vyhnout se úpalu, noci byly poměrně teplé a téměř nepršelo. Bouřka byla jednou, ale za to pořádná a s děsivým pocitem, že nastal konec světa. Tento strach sdílelo více přítomných osob, neb skromné dřevěné lehátko a lidské tělo na něm se při hromech otřásalo.

Největší sprcha z nebes nastala 30. července, kdy jsme měly končit a bourat tábor. Pro světlušky a skautky si přijeli rodiče, protože návrat na kolech by byl šílený a přinejmenším velice bahnivý. Ani tak nám to však nezkazilo náladu, protože tábor se celkově velice vydařil. Velké díky patří všem ochotným duším, které se na jeho přípravě i realizaci podílely.

Veronika Skalická

Na tomto odkaze si můžete prohlédnout fotky. Ale pozor! Ještě nejsou všechny, postupně přidáváme nové :)