Kmen dospělých
Třetí znovuobnovení skautské činnosti v roce 1989 bylo spontánní, ale přineslo to i leckde problémy, hlavně generační. Otázky pochopení se ne všude podařilo uspokojivě vyřešit. Najednou zde byla síla bývalých skautů často i důchodového věku jímž jejich stáří a často i různé neduhy nedovolili pracovat s mládeží, ale odmítali jít do starého železa.
V Lanškrouně se oldskauti začali probouzet v průběhu roku 1993, když do té doby pracovali nárazově jako funkcionáři. Začali jsme tím, že jsme chodili na výlety a postupně jsme zavedli řád a pravidelnost do naší činnosti. Pomáhali jsme stavět tábory a budovat naší základnu v Anenském dvoře. Věkové rozložení vyznívalo ve prospěch tzv. „Pětačtyřicátníků“, kteří tvořili a tvoří větší část členů OS. Tak zvaní „Osmašedesátníci“ z počátku pracovali jako vůdcové, ale postupně hlavně pro existenční problémy jeden po druhém odpadali a dnes bohužel nepracuje aktivně již ani jediný. Do našeho klubu se postupně zaregistrovalo i několik příznivců skautského hnutí, kteří v mládí neskautovali a až v důchodovém věku skládali skautský slib. V současné době pomáháme ve středisku jako různí rozhodčí, pořádáme veřejné závody pro mládež a jsme tam, na co naše síly stačí. Za sedm let naší činnosti jsme uspořádali padesát výletů a desítky jiných akcí. Náš klub patří mezi nejaktivnější ve Východočeské župě. Ne všechno se nám daří. Nejpotřebnějším počinem by bylo omladit naše řady, abychom při dalších výročích nemuseli vzpomínat zašlých sláv, aby heslo „Jednou skautem – navždy skautem“ bylo naplněno.